Ostrava to the End of the Line

A second probe into the Ostrava art scene.

The group exhibition Ostrava to the End of the Line continues the series focusing on artists with strong bonds to the Ostrava region.

The specific shape of the local art world is viewed through the works of nine artists of different generations. This world, as well as those of the selected artists, can be both vivid and rigid, up-to-date and nostalgic. The works on display are diverse, some responding to a specific space and situation, others focused on their contents. In any case, the works are honest in nature, and therefore authentic.

The title of the exhibition Ostrava to the End of the Line evokes the principle of centripetal force; each city has its own cultural environment or background and the artists emerging from it tend to stay there. Whether this also applies to Ostrava is a question that the exhibition seemingly wishes to answer. In reality, though, it’s more important to try to get an insight into the diverse local artistic community, both cohesive and contentious, but always influenced by the context of the place. And it is the place, the city of Ostrava, which plays the main role here. This is what unites the works: a curse and a joy, a melancholic sigh and a gentle smile.

Druhá sonda do ostravského uměleckého dění.

Skupinová výstava Ostrava–Ostrava zpáteční je pokračováním cyklu, který se soustředí na autory a autorky spjaté s ostravským regionem.

Specifická podoba místního výtvarného světa je nahlížena skrze díla devíti umělkyň a umělců různých generací. Tento svět, a s ním také světy vybraných autorů a autorek, může být živý i strnulý, aktuální i nostalgický. Různorodé jsou rovněž vystavené artefakty: některé reagují na konkrétní prostor a situaci, jiné jsou soustředěné na svůj obsah. V každém případě jde o díla svou podstatou upřímná, a tedy autentická.

Název výstavy Ostrava–Ostrava zpáteční evokuje princip dostředivé síly. Každé město si vytváří vlastní kulturní prostředí či zázemí a umělci a umělkyně z něj vycházející mívají tendenci v něm setrvat. Jestli se tento trend uplatňuje i v Ostravě, je otázka, na niž výstava zdánlivě hledá odpověď. Ve skutečnosti je podstatnější pokusit se o vhled do místní umělecké obce, rozmanité, soudržné i svárlivé, vždy ovšem ovlivněné kontextem místa. Právě toto místo, tedy Ostrava, hraje na výstavě hlavní roli. Je tím, co díla spojuje, prokletím i radostí, melancholickým povzdechnutím i něžným pousmáním.