Something is Still Missing

Jiří Marek ranks among the most promising artists of the younger generation. In 2017 he graduated from the Prague Academy of Fine Arts. There he had attended Jiří Sopko’s painting studio, which equipped this gifted colourist with the skills to construct space and pictorial illusion according to his needs. To complete his studies he then transferred to the drawing studio, a move which helped him in his search for the content and message of his paintings. In his graduation project entitled Missunderstand (2017) he focused on using techniques of painting to express a powerfully personal theme, creating a set of canvases exploring family relationships via distinctively personal pictorial metaphors and allegorical images that exposed the problematic aspects of these relationships. An essential dimension of these works was their reflection of time and the memory associated with it. They represented a deep-reaching, introspective probe into the artist’s own past, which was shown to be composed of various temporal planes, fragments of memory and a kind of mental garbage that contaminates the image as a bearer of memory and thus disrupts its visual clarity, transparency and literalness. This project became the basis for an exhibition at Galerie Vyšehrad entitled Something is Still Missing.

The poetics of Jiří Marek’s current works are profound, psychologically burdened and melancholic. He presents an expanded landscape of interpersonal relations as a form of “hallucination”, as a “fragmented world” that must be patiently reassembled, defragmented, revived and purified. Everything seems to be in slow motion; this is the only way in which we can observe and grasp the artist’s ongoing inner transformation, which he works with and imbues with strikingly pictorial features (Untitled, 2018). A prominent motif in his work is the temporal interpenetration achieved via montage and a form of intuitive sensory de-collage (Plastic Flower Seed, 2018). Foregrounded here is a strangely disembodied corporeality in the form of figures/still lifes, which are deformed either by a proliferation of motion (Velký Chuchel, 2018) or by an obscured compression of memory (Mumfriend, 2018). Specific details (usually the figures’ faces and hands) are juxtaposed with re-interpreted archaic forms (e.g. a skirt, a cross, a houseplant, a statue, a curtain) or suffocatingly grey backgrounds (Something is Missing, 2018) indicating that the painting is in fact a violent form of unification. These works combine contradictory, antithetical notions that are sublimated into the painting in the form of inner unease, tension and uncertainty. However, Marek’s focus on burdensome themes also contains within itself the purifying catharsis of spiritual exercises. These are exercises in the form of painting, whose task is to clarify and purify the painter’s own past, which constantly breaks through into the present, contaminating it and making it problematic (Brood Seesaw, 2018).

Motifs of concealment alternate with brutal revelations (the role of detail), but also with associations or complex, highly developed allusions. Figures become static still lifes, resembling sad, worn-out toys permeating (floating) through time in the form of a terrifying dream. This is a painterly declaration of the alchemy of memory, with everything that emerges from the dirt, chaos and desolation – the image as a crystalline form of pure expressive constellation and the essence of its content. If “something is still missing”, then this is also a reason to find it and name it. The introspective phase in Jiří Marek’s career says much about the lived experience of the young generation of artists.

Jiří Marek patří mezi nadějné začínající malíře. V roce 2017 absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, kterou zakončil v ateliéru Kresby. Předchozí studium v malířském ateliéru Jiřího Sopka vybavilo nadaného koloristu schopností konstruovat prostor a malířskou iluzi podle svých potřeb. S přestupem do ateliéru Kresby spojil hledání obsahové stránky malby. Ve své diplomové práci nazvané Missunderstand (2017) se soustředil na podchycení silného osobního tématu malířskými prostředky. Vytvořil soubor prací věnovaných rodinným vztahům, které na základě osobitě konstruovaných obrazových metafor a jinotajů rozkrýval a zpřítomňoval jako problematické. Podstatná tu byla reflexe času a s ním spojené paměti. Tato zásadní introspektivní sonda do vlastní minulosti, jež se jeví jako poskládaná z různých časových rovin, paměťových fragmentů a jakéhosi mentálního smetí, odpadu, který viruje obraz jako nositele paměti a nabourává tak jeho vizuální jasnost, přehlednosti a doslovnost, se stala východiskem také pro vyšehradskou výstavu nazvanou Something is Still Missing.

Markova současná malířská poetika je hlubinná, psychologicky zátěžová a melancholická. Předkládá rozšířený půdorys mezilidských vztahů jako svého druhu „halucinaci“, jako „roztříštěný svět“, který je nutné znovu trpělivě skládat, defragmentovat, znovu oživovat a pročišťovat. Vše jakoby spočívalo ve zpomaleném pohybu, který jedině umožňuje pozorovat a zachytit probíhající autorovu vnitřní transformaci, s níž pracuje a které propůjčuje malířské rysy (Untitled, 2018). Významným motivem tu jsou časové prostupy dosahované výrazovou montáží a jakousi intuitivní smyslovou de-koláží (Plastic Flower Seed, 2018). Do popředí vystupuje zvláštně odhmotněná tělesnost v podobě figur-zátiší, které deformuje buď zmnožený pohyb (Velký Chuchel, 2018), nebo zastřená komprimace vzpomínky (Mumfriend, 2018). Proti konkrétním detailům (zpravidla tváře a ruce figur) jsou stavěny reinterpretované archaické formy (např. sukně, kříž, domácí květina, socha, záclona), nebo dusivě šedá pozadí (Something is Missing, 2018), jež promlouvají o tom, že obraz je v tomto případě vlastně násilná forma sjednocení. Že se tu jedná o kloubení obsahových protikladností a rozporů, které sublimují do malby ve formách vnitřního neklidu, napětí a znejistění. Koncentrace na zátěžová témata v sobě ale mají také očistnou katarzi duchovních cvičení. Jsou to malířské exercicie, které mají za úkol vyjasnit a očistit vlastní autorovu minulost, jež se neustále prolamuje do současnosti, kontaminuje ji a problematizuje (Brood Seesaw, 2018).

Motivy skrytosti se tu střídají s brutálním odhalením (role detailu), ale i s asociacemi či složitěji vyvíjenými nápovědami. Figury se tu mění ve statická zátiší, v postavy připomínající smutné opotřebované hračky prostupující (proplouvající) časem v podobě děsivého snu. Je to malířsky deklarovaná alchymie paměti se vším, co ze špíny, chaosu a zmaru nechává vyvstat - obraz jako krystalická forma čisté výrazové konstelace a obsahové esence. Je-li „něco ještě stále ztraceno“, pak je také důvod k tomu, toto ztracené nacházet a pojmenovávat. Introspektivní fáze malby Jiřího Marka vypovídá mnohé o žité současnosti nastupující mladé generace.